Pravidla pro tvorbu kolektivní smlouvy

Zákon č. 2/1991 sb. Zákon o kolektivním vyjednávání

• Zákon upravuje kolektivní vyjednávání mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli nebo jejich organizacemi, za případné součinnosti státu, jehož cílem je uzavření kolektivní smlouvy.
• Kolektivní smlouvu smí za zaměstnance uzavřít pouze odborová organizace.
• V kolektivní smlouvě je možné upravit práva zaměstnanců v pracovněprávních vztazích, jakož i práva nebo povinnosti smluvních stran této smlouvy. K ujednáním v kolektivní smlouvě, která zaměstnancům ukládají povinnosti nebo zkracují jejich práva stanovená tímto zákonem, se nepřihlíží.
• Kolektivní smlouvu mohou uzavřít zaměstnavatel nebo více zaměstnavatelů, nebo jedna nebo více organizací zaměstnavatelů na straně jedné a jedna nebo více odborových organizací na straně druhé.
• Odborová organizace uzavírá kolektivní smlouvu také za zaměstnance, kteří nejsou odborově organizováni.
• Působí-li u zaměstnavatele více odborových organizací, musí zaměstnavatel jednat o uzavření kolektivní smlouvy se všemi odborovými organizacemi; odborové organizace vystupují a jednají s právními důsledky pro všechny zaměstnance společně a ve vzájemné shodě, nedohodnou-li se mezi sebou a zaměstnavatelem jinak.

Co je to kolektivní vyjednávání

• Kolektivní vyjednávání znamená jednání o výši mezd a dalších pracovních podmínkách zaměstnanců mezi zaměstnavatelem a odbory.
• Kolektivní vyjednávání lze z hlediska úpravy v pracovněprávních předpisech charakterizovat jako jednu z metod vzájemné komunikace mezi zaměstnavateli a příslušnou odborovou organizací při řešení mzdových nebo platových práv a ostatních práv v pracovněprávních vztazích.
• Bez odborové organizace tedy nejde kolektivní vyjednávání vést.
• Výsledkem úspěšného jednání je kolektivní smlouva, která se vztahuje i  na zaměstnance, kteří nejsou odborově organizovány.
• Kolektivní smlouva je dvoustranný pracovněprávní úkon uzavíraný mezi odborovou organizací a zaměstnavatelem, jejímž obsahem jsou mzdové a další pracovní podmínky pro zaměstnance.

Pravidla pro tvorbu kolektivní smlouvy

• Postup uzavírání kolektivní smlouvy lze považovat za proces kolektivního vyjednávání.
• Kolektivní vyjednávání se dá chápat jako jedna z nejvýznamnějších forem sociálního dialogu.
• Zákon stanoví pouze procesní pravidla, samotné vyjednávání je zcela na vůli obou stran.
• Proces kolektivního vyjednávání, jakožto vzájemný dialog subjektů kolektivního pracovního práva, jehož cílem je uzavření kolektivní smlouvy, je předpokládán Zákonem o kolektivním vyjednávání a právo na svobodné kolektivní vyjednávání je obsaženo v řadě mezinárodních dokumentů, především v úmluvách Mezinárodní organizace práce.

Fáze kolektivního vyjednávání

• příprava kolektivní smlouvy
• vyjednávání a uzavírání kolektivní smlouvy
• kontrola plnění kolektivní smlouvy

Kdo ve firmě zodpovídá za kolektivní vyjednávání?

• Personální útvary – organizační integrátory zodpovědné za přípravu textu smlouvy, vedou předběžná jednání, zodpovídá útvar řízení lidských zdrojů a výbor odborové organizace.
• Personalisté zajišťují technický servis a mají roli expertů.

Hierarchie kolektivního vyjednávání

• Na základní úrovni jsou partnery kolektivního vyjednávání vedení firmy (statutární zástupce), zaměstnance reprezentuje výbor odborové organizace nebo podniková rada (pokud nejsou v podniku odbory), které uzavírají podnikovou kolektivní smlouvu (PKS).
• Ve velkých podnicích může odborová organizace delegovat některé pravomoci na základní odborové organizace v nižších organizačních jednotkách, které dojednávají podrobnosti v kolektivních smlouvách nižšího řádu.
• Kolektivní smlouvy nižšího stupně jsou smlouvami vyššího stupně zavázány v tom smyslu, že nemohou sjednat pro zaměstnance podmínky méně výhodné, výhodnější však ano.

Triparita

• Vyšším stupněm je kolektivní vyjednávání o odvětvových kolektivních smlouvách (OKS) mezi zaměstnavatelskými svazy a odborovými svazy.
• Nejvyšším stupněm kolektivního vyjednávání je tzv. tripartita, v níž o sporných otázkách jednají zástupci státu, zaměstnavatelských svazů a odborových svazů. Na tomto stupni nemá kolektivní vyjednávání pevně stanovený časový rozvrh, ale uskutečňuje se jen v případě řešení závažnějších otázek celostátního významu.

Stávka

• Nedojde-li k uzavření kolektivní smlouvy ani po řízení před zprostředkovatelem a smluvní strany nepožádají o řešení sporu rozhodce, může být jako krajní prostředek ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy vyhlášena stávka.
• Stávkou se rozumí částečné nebo úplné přerušení práce zaměstnanci.
• Stávku ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy vyššího stupně vyhlašuje a o jejím zahájení rozhoduje odborová organizace, jestliže se stávkou souhlasí alespoň dvě třetiny zaměstnanců zaměstnavatele zúčastněných na hlasování o stávce, jichž se má kolektivní smlouva vyššího stupně týkat, za předpokladu, že se hlasování zúčastnila alespoň polovina všech zaměstnanců, jichž se má kolektivní smlouva vyššího stupně týkat.
• Za účastníka stávky se po celou dobu jejího trvání považuje zaměstnanec, který s ní souhlasil; zaměstnanec, který se ke stávce připojil, se za jejího účastníka považuje ode dne připojení se ke stávce.
• V době účasti na stávce nepřísluší účastníku stávky mzda ani náhrada mzdy.
• Účast na stávce v době před právní mocí rozhodnutí soudu o nezákonnosti stávky se posuzuje jako omluvená nepřítomnost v zaměstnání.
• Účast na stávce po právní moci rozhodnutí soudu o nezákonnosti stávky se považuje za neomluvenou nepřítomnost v zaměstnání.
• Zaměstnanci, který není účastníkem stávky, umožní zaměstnavatel výkon práce.
• Pokud tento zaměstnanec nemůže v důsledku stávky konat práci, přísluší mu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku; koná-li práci podle § 19, za kterou přísluší nižší mzda nebo plat, poskytne mu zaměstnavatel doplatek do výše průměrného výdělku