Nemoci dětí

Jak již bylo v předchozí lekci řečeno, od chůvy se neočekává umět nemoc diagnostikovat, ale musí vědět, jak vzniklé obtíže identifikovat a co dělat. Pro její lepší orientaci v této oblasti je proto vhodné, aby se seznámila s běžnými příznaky a postupy péče u nejčastějších dětských onemocnění.

Mnohá onemocnění se u dětí projevují průběhem i komplikacemi, které jsou odlišné od dospělých. Zejména v novorozeneckém a kojeneckém věku je imunitní systém nevyzrálý. Proto hlavně u novorozenců častěji dochází k rozvoji těžších či chronických onemocnění. Novorozenci také mnohdy trpí poruchami termoregulace, a nelze se spolehnout ani na tak jasný příznak, jako je rozvoj horečky při kontaktu s infekčním původcem. Naopak u dětí v batolecím věku bývá rozvoj horečky častým příznakem onemocnění a jejich rychlý nástup může vést k rozvoji tzv. febrilních křečí.

RESPIRAČNÍ A SOUVISEJÍCÍ ONEMOCNĚNÍ

Akutní respirační onemocnění patří k jednomu z nejběžnějších infekcí u dětí. Jedná se o nemoci horních a dolních cest dýchacích, přičemž jejich šíření probíhá kapénkovou nákazou. Mezi respirační onemocnění dětského věku patří zánět průdušek (akutní bronchitida), zápal plic (pneumonie), zánět hrtanu (laryngitida), zánět příklopky hrtanové (epiglotitida), zánět vedlejších nosních dutin, astma.

Typickými příznaky jsou kašel, dušnost, neobvyklé zvuky při nádechu, bolest na hrudníku, rýma. Tato onemocnění jsou mnohdy bez komplikací a lze je zvládnout v domácím ošetřování, nicméně se může jednat i o závažnější stavy vyžadující lékařský zásah.

Kašel je příznakem podráždění dýchacích cest dítěte. Na začátku onemocnění je obvykle suchý (dráždivý), později přechází ve vlhký s vykašláváním hlenu. Kašel se obvykle zhoršuje v noci a nad ránem. Léčba kašle závisí na jeho příčině. Dítěti ale můžete vždy ulevit zvlhčováním vzduchu v pokoji, zvláště v noci. V některých případech může pomoci zvýšení hlavové části postele. U kojenců je důležité udržovat průchodný nos, aby mohli přijímat potravu.

Rýmou je každoročně postižena velká část dětí. Jedná se o zánět sliznice nosní dutiny projevující se výtokem z nosu (může být vodnatý, hlenovitý nebo i hnisavý), u malých dětí může způsobovat kašel. Přítomna může být i zvýšená teplota, nechutenství nebo pocit svědění v nose. Infekce se může také, zejména u menších dětí, rozšířit a způsobit zánět vedlejších nosních dutin nebo zánět středního ucha. Léčba obvykle spočívá v podávání antipyretik a nosních kapek nebo sprejů.

Laryngitida a epiglotitida

Zánět hrtanu (laryngitida) a zánět příklopky hrtanové (epiglotitida) se u dětí řadí k závažným onemocněním, jelikož zasahují oblast hrtanu, kde vzhledem k malému průměru u dětí a tendenci k tvorbě otoku může dojít k významnému zúžení jeho průsvitu. Při závažném stavu se může objevit promodrání, vyčerpání nebo porucha vědomí.

Laryngitida má velmi rychlý nástup, obvykle v noci. Typickými příznaky pro toto onemocnění jsou dušnost při nádechu i výdechu, suchý štěkavý kašel, zvukové fenomény při nádechu, může být teplota, horečka obvykle nebývá.

Epiglotitida je onemocnění méně časté než laryngitida, nicméně závažnější. Vyskytuje se obvykle u dětí mezi 1. – 6. rokem. Typickými příznaky jsou zchvácenost, vysoká horečka, bolest v krku, obtížné polykání, sliny vytékají z úst, dítě šeptá, bojí se zakašlat, je nápadně klidné, soustředí se na dýchání, sedí v předklonu, brání se položení (dušnost se vleže zhoršuje), při dýchání mohou být slyšitelné vlhké bublavé zvuky.

První pomoc:

• volat záchrannou službu, při mírnějších příznacích dopravit dítě k lékaři,
• dítěti uklidnit a uložit do polohy v polosedě,
• zajistit přívod čerstvého chladného vzduchu,
• při projevech dušení dítěti nedávat nic pít ani jíst.

Nachlazení

Nachlazení je virové onemocnění horních cest dýchacích, které zejména na podzim a v zimě postihuje děti i dospělé. Děti jsou k nachlazení náchylnější, protože ještě nemají dostatečně vyvinutou imunitu. Jedná se o velmi časté onemocnění, které se u některých jedinců opakuje i několikrát do roka. Ještě častěji v dětských kolektivech, kde dochází k snadnému šíření virů. Jeho průběh je lehký a trvá přibližně 7 dnů od počátku příznaků.

Mezi projevy nachlazení patří otok nosní sliznice, sekrece z nosu, bolest či škrábání v krku, zvýšená tělesná teplota, kašel, pocit únavy a bolesti hlavy, svalů a kloubů. Dětem se podávají léky zmírňující příznaky onemocnění, nejsou vhodná antibiotika, která při léčbě nepřinášejí žádný efekt.

Chřipka

Chřipka je virové onemocnění s inkubační dobou 1 až 4 dny. Chřipkové viry se snadno šíří vzduchem nebo dotykem a následným přenesením na sliznice. V zimních měsících často dochází k chřipkovým epidemiím, během kterých se nemoc nejrychleji šíří mezi dětmi ve školních zařízeních. Při chřipce dítěti nejvíce prospěje klid, dostatek tekutin a podávání lehce stravitelných jídel.

Onemocnění uší

Mezi akutní onemocnění uší dětí patří zánět středního ucha a infekce vnějšího zvukovodu. Děti jsou k těmto nemocem náchylné a především u zánětu středního ucha je rizikovým faktorem také anatomická predispozice ucha malých dětí. 

Zánět středního ucha

• Jedno z nejčastějších onemocnění v kojeneckém a batolecím věku. V prvních dvou letech života jej alespoň jednou prodělají dvě třetiny dětí. Často se rozvine jako následek infekce horních cest dýchacích, přičemž postiženo bývá obvykle pouze jedno ucho. Základní prevencí je v chladném počasí mít uši v teple a při rýmě udržovat průchodný nos a používat nosní kapky.
• Příznaky se liší podle věku dítěte, může jimi být neklid, nechutenství, nespavost, teplota, bolest ucha, výtok z ucha, porucha sluchu.
• Léčba záleží na věku dítě a závažnosti nemoci, obecně však platÍ snižovat teplotu, zmírnit bolest v uchu (teplý suchý obklad), podat léky předepsané lékařem. Lékař může indikovat propíchnutí bubínku, aby hnis odtékal.

Infekce vnějšího zvukovodu

• Obvykle se projevuje jako zánět kůže pokrývající vnější zvukovod. Jeho příčinou může být např. dlouhý pobyt v chlorované vodě, voda v uších, apod.
• Mezi obvyklé příznaky patří  bolest v uchu,  citlivost ucha na dotek, zarudlý zvukovod, výtok z ucha, svědění v uchu.
• Léčba spočívá ve zmírnění bolesti, přičemž je nutné dávat pozor, aby se dítěti do ucha nedostala voda. Zároveň jsou dítěti podávány kapky předepsané lékařem.    

NEMOCI SPOJENÉ S BOLESTMI BŘICHA

Bolesti břicha a související projevy jsou v dětském věku poměrně časté, přičemž tyto stavy dítě mnohdy prožívá daleko intenzivněji, než je tomu ve skutečnosti. Mnohdy se také jedná o onemocnění spojená s průjmem, zvracením nebo zácpou. Příčin může být celá řada, nicméně většinou rychle odezní. I když jde obvykle o akutní onemocnění, déletrvajícím příznakům je potřeba věnovat náležitou pozornost a zavčas vyhledat odbornou pomoc, protože může jít i o onemocnění závažnějšího charakteru. Léčba a související opatření pak vždy závisí na konkrétní příčině daného stavu.

Příčiny bolestí břicha mohou být:

Průjem

Průjem se projevuje zvýšenou frekvencí řídké až vodnaté stolice, může být spojen s bolestmi a křečemi břicha, nadýmáním, nevolností a zvracením, popř. i zvýšenou teplotou až horečkou. Mezi nejčastější příčiny průjmu patří střevní infekce nebo choroby střev, jídlo dráždící trávicí trakt, léky, alergie na potraviny, znečištěná voda.

Obvykle se nejedná o závažné onemocnění, u dítěte však může snadno dojít k dehydrataci, která se projevuje příznaky, jako je žízeň, suchá kůže a sliznice, vpadlé podkroužené oči, malé množství a tmavá barva moči, bolesti hlavy, pokles hmotnosti, při závažné dehydrataci – apatie, zmatenost až porucha vědomí. Současně při dehydrataci dochází ke ztrátě minerálů a následně až k selhání krevního oběhu a ohrožení života dítěte, proto je nutné dodržovat pitný režim.

Při průjmu je dítěti podávána dietní strava (suché pečivo, piškoty, banány, vařená rýže), možno podat živočišné uhlí, Smectu. Nutné je zajistit zvýšený příjem tekutin, a to často po malých dávkách (při zvracení po lžičkách) – vhodný je vlažný oslazený čaj, nesycená minerálka, ředěný džus, rehydratační roztok z lékárny. Při trvání obtíží či známkách dehydratace zajistit lékařské vyšetření, při těžší dehydrataci je obvykle nutné doplnit tekutiny infuzí v nemocnici.

Zácpa

Zácpa je obvykle definována jako málo časté a obtížné (až bolestivé) vyprazdňování tuhé stolice. Obecně lze říci, že děti do jednoho roku mají stolici nejméně jednou za jeden a půl dne, děti starší jednou za dva dny, nicméně mohou být i velké rozdíly.

U dětí je zácpa častý problém objevující se typicky v době zavádění příkrmů a pak ve věku mezi 2. a 5. rokem, kdy se děti učí samostatnosti. U dětí se obvykle jedná o funkční onemocnění, kdy dítě cítí při vyprazdňování bolest a následně se snaží další vyprazdňování stolice oddalovat, dochází ke hromadění stolice ve střevě a dalšímu zhoršování stavu. V některých případech může dojít až k poškození svěrače konečníku a problém je nutné řešit s lékařem. Mezi další příčiny zácpy patří např. nedostatek tekutin a vlákniny, změna jídelníčku, změna denního režimu. Také může jít o vrozené vady látkové výměny, trávicího systému, apod. 

Léčba zácpy je dlouhodobá a spočívá především v obnovení pravidelného vyprazdňování a to pomocí nácviku a úpravy stravovacích návyků.

Zvracení

Zvracení je označení pro náhlé vyloučení tráveniny ústy ze žaludku či dvanáctníku. Zvracení je důležitý obranný reflex. Mezi příčiny zvracení patří široké spektrum nemocí, lze rozlišit zvracení akutní, náhle vzniklé, a chronické, které se vyskytuje dlouhodobě. Ve většině případů je doprovázeno nevolností. Zvracení může míti závažné důsledky – zvláště při recidivách způsobuje dehydrataci včetně souvisejících poruch vnitřního prostředí organismu a snížení příjmu potravy. Komplikací může být rovněž vdechnutí zvratků s následným vznikem aspirační pneumonie.

Lehké formy běžně odezní bez léčby, důležité je doplňování tekutin a dodržování diety. U těžších forem jsou na základě doporučení lékaře podávána vhodné léčebné prostředky.

Náhlé příhody břišní

Náhlé příhody břišní patří mezi akutní stavy vyžadující bezodkladné řešení. Základními příznaky mohou být bolest (obvykle v oblasti kolem pupíku), nevolnost, zvracení, průjem nebo hlen s krví ve stolici, tvrdé břicho, které je bolestivé na dotek. Dítě obvykle vyhledává polohu na boku se skrčenými nohami, je zchvácené a úzkostlivé.

Prvním krokem je dítě uklidnit a přivolat odbornou pomoc, popř. dítě dopravit k lékaři. Zásadou je dítěti nic nepodávat ústy (jídlo, pití) a nedávat dítěti na břicho obklady aby nedošlo k zastření příznaků. Dítě je možné ponechat v poloze na boku nebo ho uložit do polohy na záda s pokrčenými dolními končetinami podloženými pod koleny tak, aby se paty nedotýkaly podložky. V případě známek šoku je nutné provádět protišoková opatření.

INFEKČNÍ ONEMOCNĚNÍ DĚTÍ

V dětském věku se setkáváme nejen s onemocněními dýchacích cest či zažívacího ústrojí, ale také s infekčními nemocemi, jako jsou neštovice, spála, pátá a šestá dětská nemoc, spalničky, apod., onemocněním jater (například žloutenka A, infekční mononukleóza) či centrálního nervového systému (záněty mozku a mozkových blan, nejčastěji virového původu či v rámci lymeské boreliózy). Většinou tato onemocnění probíhají bez výraznějších komplikací, ale ne vždy tomu tak je.

Závažné jsou vždy infekce postihující centrální nervový systém. Větší pravděpodobnost komplikací nastává u dětí rizikových, zejména nedonošených novorozenců, dětí s chronickými onemocněními, významnými poruchami imunitního systému, neočkovaných. Problém může způsobit i oslabení imunity po několika po sobě následujících infekcích a nedostatečné rekonvalescenci, kdy je dítě předčasně vráceno zpět do kolektivu, kde se znovu rychle nakazí.

Infekce močových cest a ledvin u dětí

Infekce močových cest v kojeneckém věku postihuje častěji chlapce, u dětí starších jednoho roku jsou častěji postiženy dívky. U dívek je také častější opakování onemocnění, náchylnost k infekcím močových cest u nich mnohdy přetrvává do dospělosti. Podle lokalizace zánětu může jít o zánět močového měchýře a močové trubice nebo o zánět ledvin.

ZÁNĚT MOČOVÉHO MĚCHÝŘE

Jedná se o poměrně snadno léčitelné onemocnění obvykle s lehkým průběhem. Mezi příznaky patří časté močení, bolest při močení (pálení, řezání), zakalená moč, méně často teplota, může se projevit noční pomočování u dětí, které jím již netrpěly. Léčba spočívá především v podávání tekutin, zajištění klidu a podávání léků předepsaných lékařem.

ZÁNĚT LEDVIN

Jedná se o závažnější onemocnění, které může způsobit další komplikace a ovlivnit funkci ledvin. Mezi obvyklé příznaky patří bolest v bederní části, bolest při močení, bolest břicha, časté močení, teplota, zvracení, nechutenství. Léčba spočívá v podávání antibiotik předepsaných lékařem, popř. u menších dětí hospitalizace v nemocnici. Nutná je následná rekonvalescence.

Infekční onemocnění jater

Nejen dospělí, ale také děti mohou být ohroženy infekčními nemocemi jater, kterými jsou onemocnění ze skupiny virových hepatitid (typu A, B, C, ale také D, E nebo F), V časných fázích nemoci mohou být příznaky podobné jako u chřipky (teplota, únava, bolest svalů apod.), dále se přidává nevolnost, nechutenství či zvracení, průjem, bolest břicha zejména v oblasti pravého podžebří, typickým znakem je zežloutnutí kůže a očního bělma, tmavá moč nebo světlá stolice. Léčebný režim zahrnuje kromě běžných opatření a podávání leků dodržování stanovené diety.

Infekční onemocnění s vyrážkou

Některá dětská infekční onemocnění provází výsev pro ně charakteristické vyrážky.  Péče o dítě v těchto případech zahrnuje jak běžné postupy (např. při snižování teploty), tak dodržování léčebného režimu dle doporučení lékaře.

Mezi typické zástupce těchto onemocnění patří:

• plané neštovice (varicella),
• spála (scarlatina),
• pátá dětská nemoc (erythema infectiosum),
• šestá dětská nemoc (exanthema subitum),
• spalničky a zarděnky (rubeola), jejichž výskyt u nás je díky povinnému očkování poměrně vzácný.

Plané neštovice

Plané neštovice jsou vysoce nakažlivé virové onemocnění, které se přenáší kapénkovou infekcí, šířící se nejčastěji z dýchacích cest nebo dotekem tekutiny z puchýřků. Inkubační doba je obvykle 2 až 3 týdny. Hlavním příznakem jsou svědivé vyrážky s puchýřky naplněnými tekutinou. Dítě je infekční již 1 až 2 dny před výsevem vyrážky a dále až 3 dny po posledním výsevu vyrážky. Plané neštovice mají u jinak zdravých dětí většinou lehký průběh, vzácně se mohou vyskytnout komplikace.

Při onemocnění ve vyšším věku je riziko komplikací vyšší. Proděláním onemocnění vzniká doživotní imunita proti planým neštovicím, ale v dospělém věku je možná reaktivace viru v organizmu v podobě onemocnění pásovým oparem (obvykle u osob s poruchou imunity). 

Spála

Spála je onemocnění způsobené streptokokem a šířící se většinou kapénkovou infekcí. Inkubační doba je 2 až 3 dny. Charakteristický je malinový jazyk, na kůži kolem nehtového lůžka a na ušních boltcích bývají drobné bělavé papulky a v podbřišku, v tříslech, na vnitřní straně stehen a v podpaží je patrná vyrážka (kůže je v místě vyrážky drsná na omak).

Pátá nemoc

Pátá nemoc je virové onemocnění, nejčastěji se objevuje u předškoláků a mladších školních dětí. Nemoc se šíří kapénkami z dýchacích cest s inkubační dobou 4 až 14 dní. Dítě je nejvíce infekční v průběhu inkubační doby a v období před objevením vyrážky – typické pro tuto nemoc (první v obličeji, následně asi po třech dnech v oblasti hýždí a na končetinách). Průběh nemoci je obvykle lehký, nebezpečný je však pro děti se sníženou imunitou nebo vážnějším chronickým onemocněním.

Šestá nemoc

Šestá nemoc je virové onemocnění, nejčastěji kojenců a batolat. Nemoc se šíří kapénkami z dýchacích cest a inkubační doba nemoci je 5 až 12 dní. Dítě je nejvíce infekční v průběhu inkubační doby a při horečce, která je bez dalších příznaků typická pro začátek onemocnění. Po třech dnech s poklesem horečky dochází k výsevu vyrážky, která během několika hodin až dvou dnů vymizí.