Při péči o svěřené dítě se můžete jako chůva setkat nejen s úrazy dítěte, ale také s případy, kdy dítě onemocní. Nemusíte umět onemocnění diagnostikovat, ale musíte umět vyhodnotit závažnost stavu dítěte, musíte vědět, jak reagovat a co můžete, resp. musíte nebo nesmíte udělat.
V každém případě si musíte uvědomit, že se nejedná o vlastní dítě, ale o dítě svěřené do dočasné péče. Pokud toto dítě vykazuje známky onemocnění, musíte v první řadě kontaktovat rodiče a stav dítěte s nimi konzultovat. Je zcela nepřípustné, abyste bez jejich vědomí samostatně používala, byť i osvědčené, léčebné postupy nebo dokonce podávala léky, které neodsouhlasili rodiče.
Výjimkou z uvedeného pravidla je stav dítěte, který ohrožuje jeho život a vyžaduje okažitou lékařskou pomoc. V tomto případě první voláte záchrannou službu, uskutečníte potřebné kroky k záchraně dítěte a následně uvědomíte rodiče.
Př. Chůva u dítěte zjistí zvýšenou teplotu, dítě je malátné, pokašlává, má rýmu. V tomto případě chůva uvědomí rodiče a postupuje dle jejich pokynů (v případě, že pečuje o dítě v kolektivu dětí zajistí izolaci dítěte dle níže uvedených pravidel)
Př. Chůva u dítěte zjistila vysokou horečku, než stačila zavolat rodičům dítě dostalo křeče (pravděpodobně může jít o febrilní křeče, nicméně chůva toto nemůže ani nemusí diagnostikovat). Chůva volá záchrannou službu, postupuje s pokyny operátora a následně kontaktuje rodiče.
Pro dětský věk je typické určité spektrum nemocí. Oproti dřívějším dobám díky očkování ve vyspělých zemích prakticky vymizely nebo jsou vzácné nemoci jako např. záškrt, zarděnky, spalničky, příušnice, černý kašel, pravé neštovice, dětská přenosná obrna, tetanus, tuberkulóza. Na druhou stranu, především díky životnímu stylu a prostředí, přibývá počet dětí s nějakou formou alergie, poruchou imunity nebo autoimunním onemocněním.
Kromě toho děti často postihne některé z běžných onemocnění, mezi které patří:
Nemocnost dítěte se mnohdy zvyšuje (i výrazně) s příchodem do kolektivu – jeslí či školy, což je spojeno s imunitní reakcí dětského organismu na infekce, se kterými se zde dítě setká a mnohdy podpořeno stresem způsobeným odloučením od rodičů. Další z příčin častých opakování nemoci může být také krátká doba rekonvalescence (nedoléčení nemoci), kdy rodiče „vrací“ dítě do školky kvůli svým pracovním povinnostem.
Co je to nemoc, jak poznat, že je dítě nemocné nebo že se s dítětem děje něco neobvyklého? Pokud si budeme dítěte dobře všímat, často na něm můžeme pozorovat někdy zcela nenápadné příznaky, jako je změna chování, dítě polehává, vypadá unavené nebo naopak je neklidné a mrzuté, může být plačtivé a neobvykle spavé, popř. zcela neobvykle odmítá jídla a tekutiny. Dítě je pak nutné sledovat a zjistit, zda se neobjeví další časté příznaky počítanající nemoci, jako např.:
Pozornost je potřeba věnovat tělesné teplotě dítěte, jelikož se obecně jedná o častý signál blížícího se onemocnění. Normální tělesná teplota měřená v podpaží se pohybuje mezi 36°C – 37°C. U velmi malých dětí se teplota měří v konečníku (zde je naměřená teplota vyšší, proto se od naměřené hodnoty odečítá 0,5°C).
Vzestup teploty je známkou, že tělo bojuje s infekcí, nicméně ho lze zaznamenat také např. při přehřátí, při otravě či následkem nehojícího se poranění. Tělesná teplota se u dítěte mění s věkem, tělesnou aktivitou a denní dobou, nejnižší bývá po půlnoci, nejvyšší pak kolem 17 hodiny, což se projevuje i u horečnatých onemocnění kolísáním teploty.
Zvýšená teplota se pohybuje v rozmezí 37°C – 38°C. Zvýšenou teplotu do 38°C není nutné snižovat, pokud dítěti nepůsobí další obtíže nebo pokud dítě netrpí na febrilní křeče. Teplota 38°C – 40°C je označována jako horečka. Pokud teplota přesáhne 40°C (velmi vysoká teplota – hyperpyrexie) nebo horečka nad 38°C přetrvává delší dobu, může dítě i celkově ohrozit. Horečka zvyšuje denní potřebu tekutin, energie a kyslíku.
Prvním krokem vedoucím ke snížení tělesné teploty dítěte s horečkou by mělo být fyzikální chlazení:
Na základě svolení rodičů lze podat léky snižující horečku (antipyretika), které však nezabírají ihned, ale až po 30 – 60 minutách a nejvyšší účinek mají po 2 – 4 hodinách. Tyto léky působí rovněž proti bolesti a částečně protizánětlivě. Léky se dětem podávají podle jejich věku v čípcích, sirupu nebo tabletách. Jedná se především o léčiva typu:
Oba typy antipyretik lze během dne kombinovat, nikdy se však dětem nesmí podávat léky obsahující kyselinu acetylsalicylovou (Acylpyrin).
Současně je nutné podávat dostatečné množství tekutin, aby nedošlo k dehydrataci organismu a to spíše častěji a po malých dávkách.
Přestože ne vždy je nutné spěchat s dítětem, která vykazuje příznaky nemoci k lékaři, jsou situace, které mohou ukazovat na závažnější onemocnění. V těchto případech je vhodné (někdy dokonce nutné) lékaře vyhledat, popř. v některých případech rovnou volat záchrannou službu:
Stejně, jako v případě úrazů, se můžete dostat do situace, kdy se dítě dostane do ohrožení života a jeho zdravotní stav vyžaduje okažitý odborný lékařský zásah. V tomto případě vždy volejte záchrannou službu. Pokud váháte, zda situace je skutečně tak vážná a máte obavu, zda nebudete volat záchrannou službu zbytečně, raději číslo 155 vytočíte, jde přece o zdraví dítěte. Zkušený operátor na druhé straně Vám pomůže situaci vyhodnotit.
Okamžitý zásah potřebují především stavy:
Chůva se při své činnosti může setkat jak se situací, že projevy nemoci u dítěte při hlídání teprve nastanou, tak může do péče přebrat dítě, o jehož nemoci rodiče ví a dítě má nastavený určitý léčebný režim (toto lze, samozřejmě, pouze v případě domácího hlídání, nikoliv v okamžiku, kdy dítě dochází do kolektivu).
Rodiče mohou předpokládat, že chůva zná běžné postupy péče o nemocné dítě a bude podle nich postupovat, ale stejně tak mohou trvat na svých pravidlech. V každém případě chůva péči o nemocné dítě musí vždy konzultovat s rodiči. Vždy je nutné, aby se při přebírání nemocného dítěte doptala rodičů:
Chrání tím před případnými problémy jak dítě, tak sebe. Přes uvedené skutečnosti je nutné, aby chůva znala běžné pstupy péče o nemocné dítě. Řada rodičů totiž předpokládá, že se i v této oblasti orientuje.
Běžné postupy péče o nemocné dítě zahrnují:
Nemocné dítě je nutné rovněž zabavit, a to s ohledem na jeho věk. Vhodné je čtení knížek, vyprávění pohádek, malování, hraní her nebo třeba hra s oblíbenými hračkami.
V domácnosti, kde se nachází více dětí, je pravděpodobné, že onemocní i další. Není však vhodné, aby se nemoci předešlo, od nemocného dítěte je násilím izolovat; nemoc je mnohdy nakažlivá již ke konci inkubační doby před samotným vypuknutím nemoci. Potřeba je, aby nemocné dítě dodržovalo běžné hygienické návyky, tj. zakrývat pusu rukou při kašli a kýchání, nepoužívat např. jednu lžičku, nepít ze stejné sklenice nebo nejíst ze stejného talíře.
Rozšíření onemocnění v dětském kolektivu je nejlépe předcházet prevencí, což znamená nepřijímat do péče dítě, které vykazuje známky akutního onemocnění. Je proto třeba zjistit od osoby, která dítě do zařízení přivede:
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů § 50 – Poskytovatel služby péče o dítě v dětské skupině a dále právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která provozuje v provozovně živnost nebo v případě právnické osoby též jinou činnost, v jejíž náplni je péče o děti do 3 let věku, nebo mateřská škola, s výjimkou zařízení uvedených v § 46 odst. 4 větě druhé a zařízení, do nichž je docházka povinná, mohou přijmout pouze dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním, má doklad, že je proti nákaze imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci.
V případě, že se u dítěte, které je v dětském kolektivním zařízení, projevují příznaky nemoci, je nutné:
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů § 7 stanoví – K předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění je zařízení pro výchovu a vzdělávání povinno zajistit oddělení dítěte nebo mladistvého, kteří vykazují známky akutního onemocnění, od ostatních dětí a mladistvých a zajistit pro ně dohled zletilé fyzické osoby.