Historie zpracování písma – klasifikace fontů

Typy písma

V sazbě se užívá tzv. proporcionální písmo (knižní písmo). Je to takové písmo, u něhož má každý znak jinou šířku.
Psací stroj má všechny znaky stejně široké, jedná se o neproporcionální písmo.
Důvod pro používání proporcionálního písma je jednoznačný – toto písmo se lépe čte, neboť slova složená ze znaků těsně přiložených k sobě tvoří grafické celky, které jsou očima dobře vnímány.

Antikvy – písma, jejichž znaky mají serify a stíny. Příkladem je Palatino, Times, Garamond, Baskerville atd. Serify dobře vedou oči po řádcích, proto se používají pro sazbu obyčejného textu.
Grotesky – vyvinuly se na počátku 19. století zjednodušením antikvových písem. Jejich znaky nemají serify ani stíny. Jsou to písma obvykle velmi výrazná, používají se na nápisy, jejichž obsah má být výrazný, čitelný za pohybu nebo horších světelných podmínek. Příkladem je Gill, Helvetica, Arial atd.

Egyptienky (slab serif) – kategorie písma, tvořící přechod mezi antikvami a grotesky. Písmo například má serify, ale nemá stíny, nebo naopak, má stíny bez serifů.
Ostatní – do této kategorie patří různá zdobná, ručně psaná (kaligrafická), gotická lomená a další písma. Jejich využití v běžné praxi je téměř nulové, lze je aplikovat na speciální nebo příležitostné případy

Změna sklonu – základní písmo je vzpřímené, skloněná varianta se nazývá kurzíva. Kurzíva má obvykle poněkud jinou kresbu, nevzniká tedy pouhým mechanickým nakloněním tahů.
Změna duktu – pojmem duktus se vyjadřuje poměr tmavé a světlé části tisku znaků. Je-li tedy duktus větší, písmo se jeví tmavší. Existují tedy řezy tmavé, tučné, polotučné, těžké, naopak i světlé, lehké.

Změna šířky znaků – touto modifikací dostáváme jednak řezy rozšířené (znaky jsou širší), jednak řezy zúžené, komprimované (šířka znaků je menší). Se zúžením znaků se obvykle zvětšuje i duktus (zápis se zdá tmavší). Toto je zúžené písmo.
Změna provedení tahů – tahy písma se modifikují například ozdobou nebo se provedou obrysově.

Kurzíva – hlavní vyznačovací řez. Má stejný duktus jako základní písmo, proto nenarušuje stejnoměrné zabarvení sazby.
Tučné – používá se pro vyznačení slov nebo sousloví, která mají být patrná na první pohled (nepoužíváme v tištěné literatuře)
Kapitálky – používají se na vyznačování například jmen osob nebo názvů děl.
Verzálky – vyznačování verzálkami se používá hlavně na psacím stroji. Vyznačíme-li verzálkami delší text, hůře se čte
Prostrkání – zvětšení meziznakových mezer. Používá se málokdy, meziznakové mezery rozbíjejí sevřený tvar jednotlivých slov a zhoršují čitelnost textu.

Jedná se o skupinu řezů odvozených z jednoho typu písma – family of type
Jedná se o písmo stejného druhu, se společnými kresebnými vlastnostmi, stejnou střední výškou, výškou verzálek a délkou horních a dolních dotahů.
Používání řezů písma z jedné rodiny zajišťuje jednotný vzhled sazby.

Mezislovní – píše se jediným stiskem mezerníku. Nikdy tuto mezeru nepoužíváme pro jakékoliv zarovnávání pod sebe, pro mezeru u prvního řádku odstavce, v tabulkách atd. Mezislovní mezera podléhá formátování.
Mezislovní nezlomitelná – používá se mezi takovými slovy a spojeními, mezi nimiž nesmí nikdy nastat konec řádku. Nezlomitelné mezery rovněž nejsou nikdy dvě za sebou. Můžeme použít klávesovou zkratku: Ctrl-Shift-mezerník
Mezislovní zúžená mezera – používá se tam, kde je obyčejná nezlomitelná mezislovní mezera příliš široká.
Dlouhá mezera – používá se k oddělení určitých celků, kde by obyčejná mezislovní mezera byla příliš malá (např. části vzorců apod.).
Meziznaková mezera – mezera upravující vzdálenosti mezi písmeny slova. Používá se k vyznačování, v tom případě se jedná o tzv. prostrkání.

Spojovník je krátká vodorovná čárka: „-“, která se vkládá přímo z klávesnice příslušnou klávesou. Používá se vždy bez okolních mezer, jeho použití stanovují pravidla českého pravopisu:

Označení jedné věci, jednoho místa více slovy, například Praha-Klánovice, aspekt technicko-ekonomický apod.
Podmínková část „-li“, například bude-li.

Pomlčka je rovněž vodorovná čárka, ale tenčí a podstatně delší než spojovník. Pravidla českého pravopisu stanovují použití pomlčky ve dvou rozdílných případech a podle toho se taky kolem pomlčky používají či nepoužívají mezislovní mezery.
- Větná pomlčka – nahrazuje interpunkční čárku v souvětí. Píše se s okolními mezerami, například „Všechno funguje – až na destilační funkci.“
- Rozsahová pomlčka – nahrazuje slova „až“, „až do“, „versus“. Píše se bez okolních mezer, například „pracovní doba 8–16 hodin“, „utkání Real–Liverpool“, železniční trať Rybník–Lipno atd.

Před čárkou, tečkou, dvojtečkou, středníkem, vykřičníkem a otazníkem nepíšeme mezeru, za touto interpunkcí pak ano.
Výjimkou jsou shluky (tečka–čárka, tečka–závorka atd.), kde mezery nepíšeme uvnitř shluku, ale až za ním.

Tyto znaky mají dva způsoby psaní mezer:
- Zápis bez mezery – znamená jedno slovo, např. 10% čteme jako „desetiprocentní“, 10º čteme jako „desetistupňový“,
- Zápis s mezerou (zúženou, nezlomitelnou) – znamená dvě slova, např. 10 % čteme jako „deset procent“, 10 ° čteme jako „deset stupňů“.

České uvozovky jsou dvojího typu: oblé a úhlové. Nejčastěji se používají oblé. Počáteční uvozovky mají tvar devítek a jsou umístěny na účaří, koncové pak mají tvar šestek a jsou umístěny u horní dotažnice. Vkládají se automaticky klávesou pro uvozovky.
Vkládání závorek nepředstavuje větší problém, jen je potřeba dávat pozor na mezerování – uvnitř závorek mezery nejsou.
Uvozovky a závorky mají stejný způsob kombinace s interpunkcí. Interpunkce je uvnitř, je-li v uvozovkách (závorkách) celá věta, v opačném případě je za koncovou uvozovkou (závorkou).

Den sázíme arabskými číslicemi s tečkou, měsíc arabskými nebo římskými číslicemi s tečkou nebo slovně, letopočet nezkráceně arabskými číslicemi bez oddělování čísel mezerou po skupinách (2005 ne 2 005).
Zkrácení letopočtu o první dvě číslice (20) je možné pouze při dvou letopočtech spojených spojovníkem nebo zlomovou čarou (2004-05, 2004/05) nebo ve zvláštních spojeních (Invex 05 nebo ´05), nebo v případě výtvarného záměru (novoročenka apod.).
Jednotlivé údaje oddělujeme mezerou (čísla od slov, dny-měsíce-roky).

Typografický tahák nejen pro grafiky najdete zde